Hlavní změny v harmonizované příručce FMEA dle AIAG a VDA

Metoda analýzy selhání a jejich možných následků, známá pod zkratkou FMEA, je známá od 40. let 20. století. Tato užitečná metoda, která pomáhá snižovat ztráty spojené se selháním ať už výrobku nebo procesů se postupem času vyvíjela a pronikala do odvětví, pro které nebyla původně určena. Hromadné uplatnění našla v automobilovém průmyslu, kde se stala součástí projektové dokumentace a komunikace mezi dodavatelem a zákazníkem.

Dlouho očekávaná změna

Vzhledem k dynamice vývoje odběratelsko-dodavatelských vztahů a potřeby neustálého zlepšování procesů dosud platná příručka AIAG FMEA 4th. edition přestala splňovat požadavky na jasný a srozumitelný výstup, požadovaný výrobcem, dodavatelem, i zákazníkem.

To byl impuls pro přípravu nové, komplexní revize FMEA, na níž spolupracovali dvě významné organizace působící v automobilovém průmyslu, AIAG a VDA spolu s OEM a Tier 1 výrobci. Výsledkem jejich téměř tříleté spolupráce je dlouho očekávaná nová příručka FMEA, která byla publikována v červnu roku 2019. Změny, které přinesla, jsou, dá se říci, převratné. Seznamte se nyní alespoň s těmi nejdůležitějšími.

RPN odchází, přichází AP

Každý, kdo se setkal s FMEA zná pojem Risk Priority Number, ve zkratce RPN. Toto číslo určovalo míru závažnosti analyzovaného rizika a určovalo prioritu, s jakou zavést nápravná opatření pro zabránění neshod. Nová příručka se tohoto parametru zcela vzdala a nutno říci, že je to správný krok. Ten, kdo pracoval někdy v teame připravujícím FMEA ví, jak problematické bylo určit pořadí aktivit pouze na základě hodnoty RPN. RPN má totiž dvě velké nevýhody:

• přidělení stejné váhy všem třem kritériím S, O a D,
• žádná normou určená hodnota, od níž bylo nápravné opatření nutné zrealizovat. 

Nové kritérium, které určuje prioritu zavedení nápravných opatření oba uvedené nedostatky odstraňuje. Action Priority, ve zkratce AP dává větší váhu kritériu S, tedy závažnosti. To je logické a rozumné. Zároveň rozděluje priority do tří skupin: High, Medium a Low, přičemž definuje aktivity, které mají být provedeny pro zabránění vzniku neshod. Pracovním týmům se tak usnadnilo rozhodování o tom, která opatření mají být zavedeny okamžitě a které později. To přispěje k zefektivnění odstraňování rizik selhání.

Sedm kroků FMEA

Předchozí příručky FMEA definovali kroky, které je třeba provést pro úspěšné zvládnutí analýzy. Nová verze je částečně změnila a vyžaduje jejich provedení. Dokonce do té míry, že je zanesla do formulářů pro FMEA.

Jistě, někomu se může zdát nový postup příliš formalizovaný a byrokratický. Na druhé straně je však nutné zmínit, že právě formální rozdělení postupu FMEA do sedmi, logicky po sobě následujících a navzájem provázaných kroků pomáhá teamu efektivně zpracovat problém na základě jeho postupného poznávání.

Vyžaduje totiž provést ještě před samotným zhodnocením rizika strukturní a funkční analýzu designu nebo procesu. Podobným přístupem se řídí například projekty DMAIC a každý, kdo s nimi má zkušenost ví, jak nápomocné je striktní dodržení tohoto cyklu. Naopak, nedodržení posloupnosti kroků vede k špatným závěrům a neúčinným opatřením.

Nová příručka proto logicky využila poznatky z procesního řízení a zavedla zmíněných sedm kroků. Tyto kroky nutí tým pracovat systematicky a do hloubky poznávat analyzovaný produkt nebo proces. Tím se minimalizuje riziko nesprávného zhodnocení rizika, nesprávného určení kořenové příčiny a zavedení neúčinných nápravných opatření.

Na druhé straně chrání team před vnějšími vlivy, které tlačily na co nejrychlejší uzavření analýzy a zavedení méně náročných nápravných opatření. Bohužel často s vědomím rizika, že nebudou spolehlivě fungovat. 

Nové tabulky

Výše uvedené změny vyústily do potřeby revize hodnotících tabulek pro jednotlivá kritéria FMEA. Například pro kritérium S (Severity, závažnost) popisuje závažnost rizika ze tří úhlů pohledu. Z pohledu výrobního závodu, odběratele a koncového zákazníka. Tato změna výrazně usnadní práci FMEA teamu při stanovení závažnosti, protože přesněji specifikuje jak zhodnotit kritérium závažnosti.

Revizí se nevyhnula ani tabulka hodnocení kritéria O (occur, výskyt). Zatímco dosud platná tabulka hodnotila výskyt na základě známého nebo odhadovaného množství neshod, nová tabulka dává důraz na charakter zavedených opatření eliminujících výskyt chyby. Pokud si uvědomíme, že starší verze v sobě zahrnovala částečně vliv zjistitelností selhání, pak nový přístup je bližší k realitě.

Zde je nutné poznamenat, že v nové příručce je i alternativní hodnotící tabulka pro kritérium O, která je shodná se starší verzí. To dává možnost ulehčit si zpracování analýzy v případě, že podle nové hodnotící tabulky není team schopen posoudit hodnotu kritéria O.

Zcela novou tabulkou je hodnotící tabulka pro AP, čili Action Priority. V tabulce jsou uvedeny všechny možné kombinace tří kritérií S, O a D a ke každé kombinaci je přiřazena hodnota priority, která nabývá hodnoty High, Medium nebo Low. Není proto více třeba vypočítávat hodnotu součinu kritérií, jako tomu bylo v případě použití RPN. Pro každou hodnotu kritéria AP je určen postup, jak má organizace reagovat na zhodnocené riziko.

Nové formuláře a typy nápravných opatření

Revidované formuláře zohledňují sedm krokový postup provedení FMEA a tím formálně zaznamenávají zjištěné skutečnosti zkoumaného problému. Nedostatky v postupu, nebo logice uvažování teamu jsou proto snadněji odhalitelné. To přispívá ke zvýšení spolehlivosti a robustnosti celé metody.

Novinkou je také zavedení dvou typů nápravných opatření pro snížení celkového rizika. Jedna skupina je zaměřena na snížení výskytu selhání, tedy na snížení hodnoty kritéria O a druhá skupina na zkvalitnění detekce neshody, tedy snížení kritéria D. To pomůže nastavit nápravná opatření tak, aby se myslelo na oba aspekty snižování celkového rizika spojeného se selháním.

Přínosy nové příručky

Závěrem je třeba říci, že nově vydaná příručka obsahuje podstatné změny týkající se analýzy a je na kvalitativně vyšší úrovni, než předchozí příručka. Způsob provedení FMEA je více strukturovaný, důslednější a robustnější. Zároveň však přináší pracovním teamem možnost snadnějšího a spolehlivějšího určení hodnot jednotlivých kritérií, jakož i logičtější způsob určení priority nápravných opatření.

Nutí také organizace k zodpovědnějšímu a důslednějšímu zkoumání podstaty analyzovaného problému. V neposlední řadě tedy navádí organizaci k celkovému kvalitativnímu růstu, který je podmíněn právě důslednou znalostí vlastních procesů a výrobků.