
Pravidla pro provádění interních i externích auditů definuje mezinárodní norma EN ISO 19011: 2018:
Mezinárodní norma EN ISO / IEC 17021-1 poskytuje návod na posuzování shody a požadavky na orgány provádějící audit a certifikaci systémů managementu v části 1: Požadavky.
Norma ISO 19011: 2018 definuje audit jako systematický, nezávislý a zdokumentovaný proces získávání důkazů auditu a jejich objektivního hodnocení, aby se určil rozsah, v jakém se plní kritéria auditu.
Interní audity jsou prováděny týmem kompetentních interních auditorů přičemž proces řízení interních auditů ve většině organizaci spadá pod manažera řízení kvality. Provádění interních auditů je nezbytné i z hlediska efektivní přípravy organizace na certifikační nebo dohledový audit, který provádí třetí strana t.j. nezávislá certifikační organizace případně na externí zákaznické audity.
Externí audity jsou prováděny týmem kompetentních externích auditorů, přičemž proces řízení externích auditů ve většině certifikačních firem spadá pod Vedoucího certifikačního orgánu, který stanoví i program auditu, cíle auditů a auditorský team.
Během externích auditů provází auditorský team v případě potřeby i tzv. technický expert = osoba, která poskytuje týmu externích auditorů specifické znalosti nebo expertizy (například v případě auditu nemocnice je to lékař, při auditu organizace působící v oblasti potravinářství je to expert s 20 letou praxí v oblasti výroby potravin atd.).
V manažerské praxi rozlišujeme 3 druhy auditů (interní, zákaznické a certifikační).
U obou typů auditů (interní i externí) jsou audity prováděny týmem kompetentních auditorů splňujících požadavky kapitoly 7. Kompetentnost auditorů - normy ISO 19011 ve složení Vedoucí auditor a Auditoři. Externí auditoři musí navíc splňovat požadavky uvedené v "Tabulce znalostí a schopností auditora" ve smyslu ISO / IEC 17021-1.

Vztah interních a externích auditorů je dobrý v případě, že top-management organizace poskytuje odpovídající zdroje a podporu potřebnou pro zefektivnění systému managementu kvality. Čím precizněji a častěji jsou prováděny interní audity v organizaci (přičemž jsou také účinně implementovány nápravná opatření ke zjištěným neshodám), tím snadněji organizace zvládá i externí audity prováděné jednak třetí stranou (certifikační orgán) nebo druhou stranou (zákazníky).
Ve smyslu EN ISO 19011: 2018 lze identifikovat hlavní rozdíly mezi externími a interními audity v předmětu a rozsahu auditu, v poznání podmínek prostředí a rizik auditovaného subjektu i na míře nezávislosti auditora.
Podle průzkumu IIA (2009) vrcholový management a interní auditoři za nejvýznamnější přínos interního auditu považují poskytování objektivní jistoty, že hlavní obchodní rizika jsou řízena odpovídajícím způsobem a že řízení rizik a rámec vnitřní kontroly funguje efektivně. Zastávají názor, že interní audit s větší pravděpodobností přinese hodnotu tím, že se soustředí na svou ověřovací roli t.j. potvrzení, že zavedený systém managementu splňuje požadavky příslušné mezinárodní normy řady ISO i vnitro-firemní specifická pravidla / směrnice a zákaznické specifické požadavky.
Externí audity druhou stranou prováděny zákazníky přinášejí organizaci šanci získat novou obchodní příležitost (due dilligence audity v rámci business tendrů) přičemž externí certifikační audity prováděné certifikačními orgány poskytují managementu organizace ujištění, že zavedený systém managementu splňuje požadavky příslušné normy řady ISO přičemž certifikací organizace zvyšuje důvěryhodnost a kredit v očích zákazníků.
Předtím, než se seznámíme s různými typy auditů, je důležité vysvětlit, co je to audit a jaká je jeho úloha.
Tento článek je věnovaný společnostem, které by chtěli zavádět standardy ISO a nejsou pevně rozhodnuté jakým směrem se chtějí vydat. Předpokládejme, že chcete svoji organizaci certifikovat podle více standardů ISO. Nebo je vaše organizace už certifikovaná podle jedné normy ISO a chcete dosáhnout certifikace více systémů managementu. V obou případech půjde o integrovaný systém managementu.
Pandemie COVID-19 přinesla neočekávané vážné důsledky pro ekonomický růst mnoha organizací. Organizace stojí před těžkým rozhodnutím, jak nejlépe využít své zdroje, aby přežili v této nejisté době.