Ergonomie - přizpůsobit pracoviště člověku, ne člověka pracovišti

Každá činnost zatěžuje lidské tělo. Zátěž závisí na charakteru pracovní činnosti, pracovním prostředí, organizačních a technických podmínkách, v nichž je vykonávána. Závisí také na samotném pracovníkovi, tj. na jeho osobních předpokladech, zdravotním stavu a dalších individuálních faktorech.

Lidské tělo je stvořeno k pohybu. K udržení funkcí těla je nutný vhodný druh pohybu, cvičení a odpočinku. V důsledku dlouhodobého, nadměrného nebo jednostranného zatěžování může dojít k poškození opěrného a pohybového systému, ale také k poškození jednotlivých částí těla, což se projeví dlouhodobou pracovní neschopností, sníženou kvalitou práce nebo v nejhorším případě nemocí z povolání. Muskuloskeletální poruchy jsou jedním z nejčastějších onemocnění souvisejících s prací. Postihují miliony zaměstnanců v celé EU a pro zaměstnavatele představují zbytečné náklady. Proto bylo v praxi vyvinuto velké množství hodnotících nástrojů a metod, které mají takové přetížení, ať už fyzické, nebo psychické, vyhodnotit a zabránit nežádoucím dlouhodobým důsledkům nadměrné pracovní zátěže.

Ve většině případů je cílem ergonomických metod přiblížit lékařské a antropometrické znalosti ergonomického technika. Mnohé z hodnotících nástrojů se ukázaly jako velmi přibližné, ale několik z nich bylo zdokonaleno, vylepšeno a používáno pro základní identifikaci problémů a při navrhování pracovních systémů s ohledem na člověka.

V rámci platné legislativy České republiky pro hodnocení fyzické zátěže využíváme dominantně Nařízení vlády ČR č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Toto nařízení stanovuje minimální bezpečnostní a zdravotní požadavky pro fyzickou, psychickou a senzorickou zátěž při práci, včetně manipulace s břemeny.